Povídka Goodbye Angel

28. září 2007 v 22:13 | Katusa |  My arts
Povídka se odehrává v období od konce dílu Buffy 1x07

Goodbye Angel

Hluboce se mu podívala do očí a vyslovila to toužebné přání, "Ukážeš se někdy" a jak s očekáváním k němu přišla tak se strachem v srdci rychle odkráčela za svými přáteli, s obavou že kdyby tam ještě minutu setrvala už by se nedokázala oprostit od jeho vpíjejících očí a smutného výrazu který jí tak toužebně prosil aby neodcházela. Ale ona musela. I když jí to připadalo šíleně nespravedlivé nic jiného jí nezbývalo.

"Ty hlupáku co jsi čekal, že s tebou zůstane. Ona je člověk a ty jsi vyšší bytost. Angele zabil jsi mě ale neodstranil si mě z cesty. Jsem tvojí součástí, já jsem tě stvořila. Nezapomeň."
Tma černá jako noc bez měsíce ale přece jen v té temnotě někdo přebývá, snaží se být nepozorován má strach sám ze sebe ze svých černých myšlenek které mu bublají v hlavě tam někde v ústraní mysli. Tam kde přebývá Angelus.
Pocity které se střídaly v posledních dnech ho nutily přemýšlet o věcech které mu většinou přinášeli pocit bezmoci, který ho doháněl k šílenství. Jak naložit životem? Byla to trochu absurdní otázka. Život, vždyť v něm žádný není. A jediný člověk který ho spojoval z minulostí je mrtvý, jeho vlastní rukou. "Lituju toho, to určitě ne. Ale je to zvláštní pocit, pocit jisté ztráty. Ne že bych Darlu miloval, jen byla mojí součástí. Vždyť jsem s ní strávil skoro 150 let a to se počítá. I když jsem s ní byl jako Angelus. Je tu jistý zármutek. Ale kdyby Darla, Buffy něco udělala, nebo by jí nedej bože zabila. Trpěla by tak jak by si to ani neuměla představit."
"Ale teď trpím hlavně já. Trpím za svoji hloupost. Za svou slabost vůči dívce která by udělala nejlépe kdyby mě zabila při prvním setkání. Ušetřila by trápení mě i sobě a já bych se v klidu smažil v pekle. A možná by mě srdce méně bolelo."


"Myslela jsem si že by Sunnydale mohlo být novým začátkem bez upíru a bez nočního života na hřbitově ale jak to tak vidím zpětně asi bych udělal lépe kdybych zůstala v L.A. Nikdy jsem si nemyslela že bych se mohla tak moc zamilovat, přála jsem si to ale nedovedla jsem si to představit. Je to krásný pocit jako kdyby vás něco příjemně šimralo v žaludku v hlavě máte teplo a celé tělo vám pulzuje. Ale proč on. Asi mě někdo nahoře nemá rád. Ale proč vždyť jsem světu prospěšná nikomu neškodím. Když nepočítám démony. Ale on odešel, tak by to mělo skončit. Bože proč? Proč si mi ho postavil do cesty a pak nemůžu být s ním."
V pokoji se rozezněl jemný vzlykot dívky která byla zklamaná ze svého života ze svého údělu. Vyčerpání jí po půl hodině přemohlo a na promáčeném polštáři usnula.

Slunce, pro jedny posel života pro druhé anděl smrti. Tentokrát ho Buffy neviděla ráda, věděla že když vychází znamená to nové myšlenky a trápení které chtěla zaspat ve svém tmavém pokoji. Zavřít oči a oddávat se pokojným snům kde ji netíží její poslání a cítí se volná. Její doopravdický svět jí připadal jako jedna velká klec ze které nemůže utéct a je svázaná pravidly. Pravidly přemožitelky, které jí nutí ukrývat své tajemství před svými vrstevníky a co je nejhorší taky před svou vlastní matkou. Jediné co jí dodává zdraví rozum jsou její přátelé bez kterých by se určitě neobešla.

"Buffy stávej, škola na tebe nepočká, no tak honem ty lenochu."
"Mami necítím se moc dobře."
"Máš horečku."
"Nevím, cítím se tak slabá. Ty bys taky neměla tak brzo stávat s postele, jsi sotva z nemocnice."
"Mě je fajn."
"Nechceš abych se o tebe starala, můžu být taková domácí ošetřovatelka."
"Buffy já mám pocit že se jen vymlouváš abys nemusela jít do školy. Píšete test?"
"Ne. Tak já teda jdu." Honem já tě odvezu." "Za patnáct minut budu."

"Čaute bando, tak co dneska podnikneme?"
"Nazdar Buffy. V Bronzu je nějaká akcička, něco jako borec večera kdo se nejvíc předvede tak dostane cenu největšího pařiče v Bronzu."
"Já nevím Alexy, Bronz bych na nějakou dobu vynechala.
Willow se na kamarádku soucitně podívá. "Bojíš se že bys ho tam mohla potkat."
"Asi jo. Ale nejvíc mě vyvádí z míry to že nevím jestli odjel. Alexy nevíš náhodou o nějakém jiném místě kde by jsme se mohli pobavit."
Alex se zamyslí, "už vím co takhle ten Caraoke bar na konci naší ulice. Je to spíš místo kde tráví večery moje babička ale mohla by být sranda." Mezi trojící se rozhostilo ticho, které prolomila Willow. "A to tam budeme zpívat? Já teda určitě ne, mám panický strach z vystupování na veřejnosti." "Willow neboj se. Budeme jen obdivovat a mezi sebou komentovat výstupy ostatních."
"Tak to jo i když bych dala nevím co abych viděla Alexe na pódiu." Alex hned doplní svůj komentář: "Ne že bych tam nevynikl, ale moje hlasivky nejsou zvyklé na takový hlasitý projev."
"Alexy."
"Co Buffy?"
"Nic proti tvým hlasivkám ale když vystupuješ dostaneš většinou mikrofon."
"Tak jo dostali jste mě. Ale možná kdybych do sebe něco hodil."
"Zůstaneme u toho co jsme chtěli dělat původně." skočí do hovoru Buffy. "Souhlas?" Odhlasovali všichni jednohlasně. "Souhlas."
Angel se rozhlíží kolem sebe. "Musím odtud odejít, Buffy to řekla jasně jeden z nás musí jít. Byla to jasná narážka na mě, je to samozřejmé přece nepůjde ona, vždyť tu má školu a ještě ani není plnoletá.
Ale kam. Stejně je to jedno, stejně mě nikde nikdo nečeká."
Na druhé straně ulice svítí na budově neonová cedule s nápisem Karaoke bar. Angel se na ní podívá a s náznakem úsměvu se vydá k ní. Hned jak vejde dovnitř míří si to rovnou k baru a požádá číšníka o dvojitou skotskou. Sotva se sklenice dotkne stolu už jí má Angel u pusy.
"Ne tak hr chlape máš na to celí večer."
"Nestarej se." "Pán je nějaký nabručený, můžu hádat? Že by ženská."
Angel se na něho podívá a řekne: "nejsi ty náhodou věštec."
"Tady chodí hodně lidí jako ty."
"Jací lidi?" "Zklamání láskou."
"U mě je to složitější."
"Výš co pomáhá na zlomený srdce?"
" Skočit z mostu." Zažertuje Angel.
" To možná taky, ale u nás je to spíš zpěv."
"No počkej zas tak na mol ještě nejsem," podívá se na něho šokovaný Angel.
"Je to sranda měl by si to zkusit." Řekl mu znalecky číšník.
"Ale je to na tvoje riziko jestli ti hosté utečou z baru."
Číšník se zasměje a dodá "já to risknu."
"Dobře ale ještě mi nalij jednu dvojitou."

Ulicí se ozývají hlasy Willow a Alexe jak se hlasitě smějí.
"Buffy znáš ten vtip? Ten o tom slonovi."
"Ne. Ale znám jich hodně o blondýnkách." Alex se podívá na Buffy a opatrně se jí zeptá?
"S tebe si dělali v L.A srandu, kvůli toho že jsi blondýnka."
"Možná trochu. Ale já mám ty vtipy vlastně ráda. Taky bych chtěla být takovou blondýnkou která se jen stará o nejnovější módní výstřelky a bohatší účes." Willow se na ní zhrzeně podívá a řekne:
"Tak to by jsme asi nebyly kamarádky kdybys byla taková to bys byla spíše jako Cordelie."
"Asi jo ale já jsem taková byla než jsem se dozvěděla kdo jsem. A celkem mi to vyhovovalo. Ale teď už mám jiné priority. Vyšší priority, z velkými zuby."
Alex stojí u dveří baru a otevírá děvčatům dveře. "Račte dámy." Všichni vejdou dovnitř a usadí se v rohu baru v ústraní od všech ostatních. Buffy se podívá okolo a dodá. "Tady nás aspoň nikdo neuslyší když budeme ohodnocovat jejich pěvecké výkony." Alex se usměje a mezi zuby podotkne. "Nenecháme na nich nit suchou." Willow se na něho z obavou podívá a řekne. "Alexy nemáš ty náhodou dneska nějakou vražednou náladu."
"Klid Willow jen se chci pobavit."

Na jeviště vystoupí moderátor a požádá o klid. V sále se rozhostí ticho až na stůl v rohu. Moderátor ukáže na levou stranu a pronese. "Na podium pozívám dalšího odvážlivce z vašich řad pana Angela. S písní I Hate Everything About You." Angel začne zpívat, nejprve na něm jde vidět nervozita ale po chvíli už získává nezbytnou jistotu. Dívá se do reflektoru, aby ho publikum nevevádělo z míry.

Buffy, Willow a Alex se nerušeně baví když tu se Buffy zaposlouchá do rokových tonu a mužského hlasu který jí něco připomíná. Otočí se a málem se jí zastaví srdce. Rychle se otočí zpátky a chytne Willow za ruku. "Will prosím tě podívej se na podium a řekni mi že mě šálí zrak." Willow se s nezájmem otočí směrem kde jí kamarádka ukázala. A jak ho koutkem oka spatří hned se otočí zpátky jako kdyby měla strach že jí zahlédne. "Buffy řeknu ti jen jedno, ty máš prostě smůlu. Buffy se pomalu otočí zpátky a zaposlouchá se do Angelova hlasu, který jí tak hřeje u srdce. Je skoro hypnotizovaná ani si neuvědomí že písnička skončila. Vzpamatuje se až zmizí Angel za oponu. Sálem se rozezní aplaus a Buffy se přidá i na Willow jde vidět že se jí to líbilo jenom Alex se celé vystoupení tváří trochu kysele. Buffy se otočí do středu stolu a zlehka oddechne. "A ještě umí zpívat, kdyby vydával tóny jak rozladěné housle měla bych s toho asi lepší pocit." Willow se na kamarádku soucitně podívá a pronese "Buffy ber to tak on je na světě dlouho to se člověk naučí hodně věcí." Po chvíli se do řeči pustí Alex. "Holky nepůjdeme už mám nějakou zkaženou náladu. A nevím čím to je." Při těchto slovech se ironicky zešklíbne. Willow a Alex se tázavě podívají na Buffy a čekají odpověď.
"Co jiného, asi půjdem určitě tu nebudu čekat až si mě Angel všimne." Pomalu se zvedne ze židle a chce jí zasunout, začne při tom couvat a narazí do člověka který se snaží projít mezi úzkými mezerami mezi stoly. Oba současně pronesou. "Promiňte" a ani se na sebe nepodívají. Najednou se oba zastaví a ohlédnou se za tím druhým. Buffy prolítne hlavou. Musím zmizet někde se schovat. A rozpačitě se podívá na Willow jako by čekala že jí v této situaci pomůže. Zrzka jen pokrčí rameny.
Angel stojí jak přibytí a neví co má udělat jestli má něco říct nebo se rychle vytratit.
"Buffy co tu děláš tady jsem tě nečekal."
Buffy se na něho tázavě zadívá, ty jsi mě tu nečekal? Nemělo by to být spíš obráceně. Myslela jsem si že už jsi odjel."
"Jasně měl jsem to v úmyslu ale je to těžké jen tak odjet a nechat všechno za sebou." Rozezní se tich které pro oba začíná být trochu trapné.
Buffy začne poklepávat nohou a do země pronese, "hezky jsi zpíval." Angel se usměje až se trochu začervená. "To jsem rád že se ti to líbilo." Buffy rozpačitě zvedne hlavu a podívá se na Angela. Angel jí pozoruje a v jejích krásně zelenkavých kukadlech vidí štěstí ale když se podívá hlouběji vidí strach a zármutek. Angel se dvakrát nerozmýšlí a pomalu se k ní přibližuje, až je těsně u ní chytne jí za ruku a táhne jí z baru pryč. Buffy ze sebe nevypustí jediné slovo a jako poslušný pejsek jde sním.

Celou tuhle scénu z povzdálí sledují Alex s Willow. Willow kroutí hlavou. "Zas do toho spadla." "Willow co budeme dělat?"
"A co by si chtěl dělat Alexy. Teď je to na ní."

Měsíc svítí na obloze a všude ticho které až nahání strach. Angel zpomalí svou chůzi až se úplně zastaví u jednoho velkého stromu celého porostlého nádhernými bílými květy. Buffy se rozhlédne kolem. A vdechne ten svěží voňavý vzduch kterého je všude okolo dostatek.
"Jsem ráda že jsi neodjel."
"Já jsem taky rád že jsem to zůstal. Ale nevím jestli je to dobře. Jenom zbytečné čeříme vodu. A potom to muže být ještě horší."
"Angele, abych ti řekla pravdu tak o tom teď nechci přemýšlet. Měli bychom se těšit z okamžiku který máme."
"Asi máš pravdu." Angel lehce pohladí Buffy po vlasech. Buffy na nic nečeká a obtočí ruce kolem Angelova krku a políbí ho. Angel pod tíhou jejího těla klopýtne dozadu až narazí zády do stromu. Buffy se ho drží jako klíště a hltá jeho polibky jako by to byla čokoládová zmrzlina v horkém létě. Angel zničehonic zvedne hlavu do výšky a podívá se na noční oblohu. Buffy ho rozčíleně šťouchne ukazováčkem do břicha. "To není pěkné takhle mě od sebe odstrkovat." Angel se pořád dívá na oblohu a potichu řekne "promiň." Po chvilce se zase jejich oči setkají a Buffy v Angelových očích vidí zmatek a obavy. "Co se děje, Angele mluv."
"Já mám prostě pocit že to není správné."
"Angele už s tím přestaň."
"Promiň Buffy. Radši jsem měl odjet." Buffy od něho odstoupí asi o pět kroku, zvedne hlavu a v jejích očích se zaleskne slza . "Když to tak cítíš tak si jeď." Otočí se a rychlým krokem odchází.
Angel tam jen tak stojí. Jako by v něm ani nebyl život, vždyť to tak je hlupáku!

"On se chová jako úplný idiot."
"Kdo," zeptá se zmateně Willow své kamarádky. "Ten upírek s duší řekne posměšně Buffy. Jestli on má duši tak já jsem Dalajláma."
"Buffy trochu se zamysli, on to dělá pro tvé dobro. Pro něho to taky musí být těžké."
Buffy se zalesknou oči. "Ale měla jsem pocit, že mu to nedělalo žádný problém, ani se nepokusil mě zastavit, ani za mnou nevykřikl mé jméno prostě nic. Aspoň malý zájem Will. Doufám že teď už je nejblíže v Mexiku. Protož jestli ho ještě potkám, tak si to sním vyřídím pěkně ručně." Při poslední větě se zatváří nenávistně a setne ruce v pěst.
"Buffy to nemyslíš vážně, že ne?"
" Proč ne? Já se cítím zraněná a když mi někdo ubližuje tak ho většinou pošlu do kytiček, teda když je to upír. A on je upír!" Willow jen kroutí hlavou.
"Buffy ale on už dlouho nikomu neublížil, nemůžeš ho jen tak zabít."
"Toho se nemusíš bát Willow, já ho nezabiju jen si sním pěkně ošklivě pohraju, tak jako to udělal on mě."
Na posteli je položená taška napůl plná oblečení a různých knih které zrovna nevypadají že by byly vydané ještě v tomhle století.
Angel zmateně prochází různé části svého skromného ale celkem vkusně zařízeného obydlí a snaží se najít ještě nějaké věci které by se mu na jeho cestě mohly hodit, byly vzácné nebo je měl prostě rád.
Angel si asi po deseti minutách sbalí do taška poslední věc. Fotografii své bloďaté lásky, Buffy se na ní usmívá. "Ty její rozzářené oči," povzdechne si Angel. Jako největší poklad vložil fotografii do tlusté knihy aby se nějak nepoškodila. Tašku zapne a přehodí si jí přes rameno. Naposledy se rozhlédne po pokoji a zabouchne za sebou dveře.
Autobusové nádraží není v noci zrovna nejpřívětivější místo na trávení dlouhé chvíle. To si Angel pomyslel když se rozhlédl po Sunnydaleském nádraží. Na každém kroku opilí bezdomovec, feťák a jiná pochybná existence. Kdybych nebyl upír asi bych se bál že tu něco chytnu. A první autobus jede až za hodinu, "tak to je skvělí a nechce mě už někdo dorazit." Angel si sedne na poslední volnou lavičku která vypadá celkem bytelně a rozhlíží se po velkém nádraží, když tu ho jeden bezdomovec zaujme. Čte si knihu a vypadá spokojeně i když nedrží v ruce žádnou flašku. Angel na něho upíná svůj zrak až to ten dotyčný pocítí a zvedne oči od knihy. A Angelovi je všechno jasné. Whistler se na něho usměje a z lehkým krokem přijde až k němu. "Chlape co tu děláš, zeptá se Whistler Angela. Nemáš být u ti blonďatý přemožitelky".
"Na to bych radši neodpovídal."
"Co se stalo. Zeptá se s obavou Whistler. A s žertem v hlase pronese.Snad ses do ní nezamiloval? Angel mu nic neodpoví a Whistlerovi je všechno jasné. To jsi tomu dal. Já chápu že se cítíš osamělí, ale nemohl sis pořídit třeba psa. Přemožitelka to je zakázaný ovoce."
"To se lehce řekne, ale ona člověku úplně pomotá hlavu."
"A hlavně upírům, poznamená posměšně Whistler."
"Dej pokoj odjedu a všechno se nějak vyřeší." Whistler skočí Angelovi do řeči.
"Ty nemůžeš odjet, ještě tu neskončilo tvé poslání, přemožitelka tě bude potřebovat."
"Ale já to nezvládnu byt s ní."
"Nechoď za ní, aspoň pro teď. Až tě bude potřebovat tak to vycítíš. Zatím se drž v ustraní. A ujasni si své priority. Už musím jít. Nemám na starosti jenom tebe. Moje šichta je dlouhá."
Angel se usměje do země. Whistler to sponzoruje. "Co je tu k smíchu?"
"Mě si nepřipadal moc pracovně vytížený jak si tam ležel v těch novinách."
"To bylo maskování a malí odpočinek. Ty taky musíš do všech vrtat."
Epilog
Už jsou to tři týdny Buffy, myslím že doopravdy odjel. Asi jo, ale najednou je mi líto že jsme se rozešli ve zlém. Buffy vždyť jsi na něho byla pěkně naštvaná. Byla Will, ale to bylo jen náhlé vzplanutí hněvu, které má u mě většinou krátké trvání. Teď jen doufám že jsem mu nedala poslední sbohem. A že se jednou zase ukáže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katik93-SB Katik93-SB | Web | 22. ledna 2009 v 17:57 | Reagovat

ta se ti povedla...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama